Žulové sloupy, jako je tento, jsou typické v našem regionu. Mnoho takových pamětních nebo ochranných znamení se dochovalo na okrajích obcí nebo podél cest.
Kdo asi zhotovil tato Boží muka? Byl tento kameník cechovním mistrem, nebo tovaryšem? Nebo to byl takzvaný „fušer“ či „břídil“? Tak byli označováni řemeslníci bez koncese a cechy proti nim často podnikaly právní kroky.
Mistři z jižního Bavorského lesa východně od řeky Ilz patřili do pasovského kamenického cechu. Zaneprázdnění hauzenberští kameníci by bývali rádi také založili vlastní cech, ale pasovský knížecí biskup jim to zakázal. Panoval na tomto území a trval na starých pořádcích.
Na konci 18. století věci nabraly na obrátkách. Majitel území, pasovský knížecí biskup, nyní prosazoval používání žuly, aby se ušetřilo dřevo. To znamenalo počátek velkého rozmachu kamenického řemesla. Kámen stále častěji nahrazoval dřevo jako stavební materiál.
Dobrým příkladem jsou kameny pro rozvod vody. Tyto „stojany“, jak se jim hovorově říkalo, byly nyní stále častěji vyráběny ze žuly. Takový kámen stojí v rohu vpravo. Pochází z Raßbergu, dnešní čtvrti Hauzenbergu, a svého času obstaral pět rovnocenných vodních práv.
Ano, kameníci měli nyní plné ruce práce. Hned u osmibokého sloupu za vámi vám něco povím o jedné velmi zvláštní zakázce, která vzbudila pozornost.
