V roce 1845 byla do Hauzenbergu zadána velká zakázka. Bavorský král Ludvík I. pověřil královského stavitele Friedricha von Gärtnera, aby navrhl Halu vítězství v Kelheimu. Jeho návrh počítal s 18 velkými a 18 menšími žulovými sloupy, které měly být dodány do roku 1848 do Pasova k lodní přepravě po Dunaji.
Velké sloupy měly průměr půldruhého metru a výšku kolem sedmi metrů. To znamenalo hmotnost přibližně 33 tun!
Sloupy byly zhotoveny a uskladněny v lomu ve Freudensee. V letech 1845 až 1848 přišlo z královské kabinetní pokladny za tímto účelem do Hauzenbergu 37 890 zlatých. To byla obrovská částka. V přepočtu na dnešní měnu by to bylo možná více než 10 milionů eur. Představovalo to každopádně určitý druh podpory rozvoje tehdy chudého jižního Bavorského lesa.
Problémem zůstávala doprava. První pokus o dopravu na saních v zimě nevyšel. Poté zasáhl osobně sám král Ludvík I. Důrazně nařídil zpevnění cest a mostů pro „přepravu takových ‚monolitů‘“. [Zdůraznit citát jako citát!]
Osmnáct menších sloupů, z nichž každý vážil šest a půl tuny, bylo nakonec převezeno do Pasova a odtud lodí do Kelheimu. Pro přepravu větších sloupů byl postaven speciální železný vůz a pro jejich naložení na loď železný jeřáb.
Friedrich von Gärtner však v dubnu 1847 zemřel. Stavba Haly vítězství byla zpočátku zastavena. Král pověřil pokračováním stavby architekta Lea von Klenzeho. Klenze však odmítl plán svého dávného protivníka Gärtnera. Nechtěl použít ani hauzenberské sloupy. Ty pak zůstaly ležet v lomu jako majetek krále.
Co se stalo s obrovskými „monolity“, vám povím později. Podívejme se nejprve na velký kamenický stavební boom, který zachvátil náš region. U velkého obrazu stáje vlevo od vás o tom uslyšíte více.
